facebook.svg

x.svg

instagram.svg

youtube.svg

spotify.svg

Hudební vzdělání

#### Hudební studio TOWEN

icon.svg

Icon=ElKytara.svg

- Fender Standard Telecaster - arctic white

Icon=DigPiano.svg

large_Q_kapela_promo_tisk-44.jpg

medium_Q_kapela_promo_tisk-44.jpg

small_Q_kapela_promo_tisk-44.jpg

thumbnail_Q_kapela_promo_tisk-44.jpg

Q_kapela_promo_tisk-44.jpg

Michael Kluch

- Hlavní role v muzikálu RENT (Jonathan Larson) - Divadlo Na Prádle/Divadlo Kalich
- hlavní role v muzikálu Touha (Mirjam a Daniel Landa) - Divadlo Kalich
- titulní role v muzikálu Freddie: The King of Queen (Libor Vaculík, Petr Malásek, Václav Kopta) - Komorní Divadlo Plzeň/Nové Divadlo Plzeň/Divadlo Hybernia
- titulní role v monodrama Posledná noc Freddie Mercuryho (Milo Mojžíš) - Slovensko
- kapela Queen 2 (Berlín) - Německo
- role Freddie Mercuryho v Horečce nedělní noci (L. S. Fischerová, J. Kraus, P. Čejka) - Městské divadlo v Mostě/Divadlo Hybernia/Divadlo Brodway/Divadlo Karlín
- titulní role v muzikálu Freddie (Karel Janák) - Divadlo Radka Brzobohatého - za kterou byl nominován na cenu Thálie

>Co se mě týče, není vůbec jednoduché zastávat Freddieho pozici. Nejde pouze o výraz a barvu hlasu. Je to samozřejmě i o splnění obrovského očekávání, kterému jsem ze strany publika vystaven.
>>Michael Kluch

Tedy i když by se dalo říci, že hlasivky jsou zpěvákovým nástrojem, ve skutečnosti je pro zpěváka nástrojem celé jeho tělo. To musí za každých okolností fungovat. Jakýkoli zánět nebo otok dutin už se podepisuje na celkovém výsledku. Je to podobné jako u kytary, kde výšku tónu udává naladěná struna (analogie k tomuto jsou hlasivky), jejíž barvu dále určuje tělo kytary + materiál, z něhož je vyrobeno (tělní dutiny + konstituce lidského těla). Nechci zde zacházet do detailů, ale k pochopení Freddieho stylu je důležité si toto uvědomit. Právě bravurní technika a schopnost práce s tónem bylo to, co utvářelo jeho belcantový zpěv (jinými slovy – s minimální námahou maximální efekt, resp. exponovaný zpěv, nikoli exponované řvaní) a ohromný rozsah. Vyjdeme-li ze studiových nahrávek, jeho hrudní/hlavový rozsah je měřitelný od „velkého F“ až k „F2“, přičemž s použitím falzetu se potom dostává až k „D3“. Technicky vzato měl rozsah téměř 4 oktávy a je otázkou, zda by se v něm našly ještě nějaké rezervy. Dle potřeby pak Mercury moduloval hlas až do té míry, že se ze sametově jemného belcantového zabarvení proměnil v „motorovou pilu“. Další skvěle zvládnutou technologií byl v jeho případě i plynulý přechod mezi jednotlivými rejstříky (hrudní tón, hlavový tón, falzet). Zvláště toto bylo skutečně okrasou. Pro představu lze uvézt, že někteří zpěváci si tuto technologii neosvojí za celý svůj život, jiní se to učí několik let. Mercury dokázal naprosto bez pardonu přecházet z jednoho rejstříku do druhého, a to i ve výrazně exponovaných momentech. Ač se říká, že se Freddie nikdy nechodil učit zpívat, já osobně o tom moc přesvědčený nejsem. Myslím si, že nějaké základy klasického zpěvu mít více či méně musel. Nemluvím o systematickém navštěvování lektora. Mohl se lecčemu naučit při svých studiích v Indii (jak naznačuji v úvodu) a později jen občas někde něco pochytit. Na druhou stranu byl obrovským talentem, čili možné je vše. Jeho způsob zpěvu a vedení tónu v každém případě hraničí téměř až s operní technikou a tak se není vůbec co divit jeho koketování s tímto oborem. To samozřejmě neznamená, že by mohl „z fleku“ zpívat operu – přeci jen jde o různé způsoby zpěvu – ale velmi dobrý základ i dispozice k tomu bezesporu měl.

A jak já vnímám post frontmana v Queen tribute kapele? Co se mě týče, není vůbec jednoduché zastávat Freddieho pozici. Nejde pouze o výraz a barvu hlasu. Je to samozřejmě i o splnění obrovského očekávání, kterému jsem ze strany publika vystaven. Je potřeba říci, že se Freddieho zpěv na studiových skladbách od živého vystupování lišil. Přeci jen ve studiu máte nekonečně mnoho pokusů zazpívat nějaký vysoký tón, máte čas, můžete přijít odpočati, kdežto na turné živě před lidmi na to má zpěvák vždy jen jeden pokus. Freddie proto často zpíval písničky na koncertech jinak, než je nazpíval původně ve studiu. Některé písně si dokonce transponoval níž (např. Who Wants To Live Forever hráli Queen živě oproti studiové nahrávce o jeden tón níže – taktéž máme tuto píseň takto transponovanou), jindy za něj hlavní vokál táhnul Roger Taylor, kdy Roger byl zvukařem zesílen a Freddie ubrán. Není se ale čemu divit. V případě Queen jde z pěveckého hlediska o velmi exponované písně a vyžaduje opravdu velkou koncentraci udržet se v optimální formě (zvláště v rámci turné). Je ale pochopitelné, že diváci chtějí slyšet písně právě tak, jak je znají z rádií. To je krédem nejenom mým, ale i celé naší kapely. Protože všechny písně hrajeme i zpíváme ve stejných tóninách, jako je hráli Queen, dodržuji před vystoupeními přísnou hlasovou hygienu – nekouřit, nepít, nezdržovat se v zakouřeném prostředí, hodně spát, popřípadě inhalovat Vincentku (velmi silně mineralizovaná přírodní minerální voda s blahodárným účinkem na sliznice dýchacích cest). Samozřejmě stále je nutné pracovat na technice, kterou orientuji taktéž belcantovým směrem. Naštěstí mi můj hlasový rozsah (hrudní/hlavový rejstřík od „velkého G“ až k „E2“ + falzet k „D3“) i dispozice dovoluje zpívat písně v původních tóninách a technicky se k Freddiemu přiblížit. Je proto pro mě pokaždé obrovskou výzvou postavit se před publikum a naplnit jejich očekávání. Freddie byl nicméně showman a na pódiu řádil skutečně jak býk. Vždy heldám kompromis mezi parodováním (o které dle mého názoru nikdo nestojí) a úplnou pohybovou pasivitou (jenž také není nikterak zajímavá). Na živých vystoupeních v písni Crazy Little Thing Called Love Freddie hrával na kytaru – z počátku na 12-ti strunnou akustickou kytaru, později používal bílý Fender Telecaster, který mu byl mimochodem po Magic Tour v roce 86 odcizen. Dovolují-li to technické podmínky, při zmíněné písni hraji taktéž na bílého Fendera Telecastera a při některých dalších písních doprovázím kapelu na klavír.

Freddie Mercury byl bez pochyb jednou z největších osobností moderního umění a pro mě je obrovskou poctou zpívat i hrát hudbu, kterou spolu s Queen složil. Setkání s touto muzikou bylo jedním z posledních faktorů, jenž dohromady ovlivnili můj vztah k hudbě a celkově pak i mé budoucí nasměrovaní životem. Energii, jíž při zpívání cítím, se snažím poslat dál do publika, a pokud se toto povede, jde o dokonalou souhru. Ač v „revivalu“ nechci jako zpěvák zestárnout, pevně věřím, že se nám tento žánr podaří posunout dál za hranice jeho konvenčního vnímání ze strany publika. To byl vždy náš cíl, i když cesta je to dlouhá a náročná..

Svůj obor definují jako koncertní divadlo a ve své kariéře uskutečnili přes tisíc koncertů po několika kontinentech. Za muzikál FREDDIE Karla Janáka v Divadle Radka Brzobohatého, s QUEENIE v hlavní roli, byl leader Michael Kluch oceněn nominací na cenu Thálie. S velkou pokorou přijali pozvání vystoupit na oficiální narozeninové oslavě královny Alžběty II. a diváci si je mohou pamatovat z živých přenosů coby semifinalisty Česko Slovensko má talent.

Hudební vzdělání

#### ZUŠ Unhošť a ZUŠ Kladno – obor klavír, SBL Academy

Icon=Basskytary.svg

- Fender 1966 Precision Bass Custom Shop
- Fender Midnight '60s Precision Bass
- Fender Precision Bass 1977
- Fender Jazz Bass


Icon=Aparat.svg

- Kemper Profiler PowerRack
- Markbass Mini CMD 151P

Icon=Procesor.svg

- Kemper Profiler Remote
- Markbass Super Synth

large_Q_kapela_promo_web-74.jpg

medium_Q_kapela_promo_web-74.jpg

small_Q_kapela_promo_web-74.jpg

thumbnail_Q_kapela_promo_web-74.jpg

Q_kapela_promo_web-74.jpg

Martin Binhack

- Viewy Souls
- Happy Big Band Kladno
- Vícejaderný synkarion
- Nová Složka
- Inquisitor
- Fousy Mojo j. h.

>Interpretace Johna Deacona není díky jeho širokému záběru úplně snadná. Vyžaduje dobré hudební cítění, solidní techniku hry a spolehlivou souhru s bubeníkem.
>>Martin Binhack

John Deacon byl zcela určitě nejtišším a nejklidnějším členem skupiny Queen, řekněme tedy navenek i nejméně výrazným. To ovšem rozhodně nikterak neubírá z jeho hudebního přínosu, který je zcela rovnocenný zbylým spoluhráčům. Kromě hitů, které složil (I Want to Break Free, Another One Bites the Dust, You're My Best Friend…), je jeho velkou zásluhou (tedy společně s bubeníkem Rogerem Taylorem) celková rytmická stránka mnohých skladeb. Pevná rytmika, o kterou se mohli opřít Brian May s Freddiem Mercurym, byla jistě jedním z důležitých aspektů oblíbenosti této fenomenální skupiny – však kdo z vás si alespoň trochu nepodupává do rytmu, když slyší výrazný basový motiv třeba právě v Another One Bites the Dust?

Podíváme-li se blíže na Johnův styl hry, zjistíme, že je velmi precizní. Jeho basové linky jsou dobře promyšlené a pestré, často velmi melodické, hrané se skvělou rytmickou přesností a citem pro danou skladbu. V tomto se odráží Johnova výjimečná muzikálnost, technika hry a mistrné umění „tvořit tón“. Pro Johna Deacona je přibližně do 80. let nejobvyklejší hra prsty, nicméně trsátko se v jeho rukách objevuje již v této době. V průběhu 80. let John Deacon začal více užívat trsátko a jedním z jeho charakteristických poznávacích znamení jsou zastrčená trsátka za pickguardem baskytary Fender Precision (občas také Music Man StingRay). Baskytaru ve skladbách Queen můžeme slyšet jako doprovodný nástroj, ale mnohdy i jako nástroj hlavní (vzpomeňme například kromě dříve jmenovaných ještě na A Kind of Magic, Dragon Attack, Back Chat, úvodní motiv v Under Pressure …). V některých skladbách slyšíme baskytaru hutnou, často opakující jeden hudební motiv, v jiných naopak s velmi konkrétním (až kytarovým) zvukem, tyto skladby jsou zase často plné různých rychlých „běhů“ a vyhrávek (Killer Queen, The Millionaire Waltz), kde často slýcháme i hru ve vysokých polohách (Save Me, Too Much Love Will Kill You, Teo Torriate a mnohé další). Stejně jako zbylí členové Queen, tak také John čas od času hrál na nahrávkách i další nástroje – v jeho případě to byla kytara, doprovodné synthy (klávesy) a kontrabas. Ovšem na rozdíl od svých kolegů nikdy nezpíval hlavní zpěvovou linku (na koncertech obvykle jeho mikrofon nebyl puštěn). Dle svých slov na to neměl hezkou barvu hlasu, kterou by si velmi přál mít.

V počátcích mezi lety 1971 a 1972 používal John baskytaru Rickenbacker 4001, se kterou měl ovšem problémy při nahrávání. Proto tento nástroj vyměnil na velmi krátkou dobu za Fender Jazz Bass a poté v roce 1972 za Fender Precision, který se stal jeho hlavním a charakteristickým nástrojem prakticky po zbytek jeho kariéry (v tomto roce získal model z roku 1965 od nahrávací společnosti a druhý Precision model z roku 1968 si pořídil v roce 1974). Během času tyto dva konkrétní kusy různě, především vizuálně, upravoval. V některých skladbách v průběhu let využíval ku příkladu ještě nástroje Music Man StingRay, Kramer DMZ 4001, Fender Precision Bass Elite, Fender Telecaster Bass, bezpražcovou verzi Fender Precision, Warwick Buzzard, Wal Pro Bass. Dle dostupných informací používal J. D. hlazené struny Rotosound RS77 LD 045 Bass Flatwound Strings a struny s normálním vinutím Superwound 606 (s tzv. piano efektem). O basové aparatuře toho není do detailu příliš známo, ale je patrné, že John ji měl vyřešenou velmi komplexně (sestavoval mu ji například vyhlášený Pete Cornish). Často vybavení obměňoval a také kombinoval různé značky pro jednotlivé komponenty – z dohledatelných jsou to Orange AD200B, SWR SM-900, SWR Goliath, Sunn 412L, Acoustic 371, Acoustic 301, Alembic F2B, dále výrobky od Sound City, Peavey, HiWatt a také zařízení vyrobená na míru Petem Cornishem.

Na pódiu se John Deacon choval přirozeně, nedělal příliš velikou show, většinou postával mírně stranou a hrál si tak trochu pro sebe. V tomto se projevila jeho introvertní osobnost. Známé jsou ovšem jeho pohybové kreace, kdy se například točil kolem dokola své osy a porůznu pobíhal po pódiu. John ukončil svou hudební kariéru v roce 1997, kdy se stáhl do ústraní a již se nijak nepodílel na následných reunionech Queen s Paulem Rodgersem a později s Adamem Lambertem. Dodnes však na něho fanoušci Queen po celém světě vzpomínají a litují, že se již k Brianu Mayovi a Rogeru Taylorovi nejspíš nikdy na pódiu nepřipojí.

Hudební vzdělání

#### Václav Zima – soukromé lekce, Konzervatoř Jaroslava Ježka – obor bicí

Icon=Bici.svg

- Sonor Ascent - 22x20“, Sonor Maple 3007 - 10x8“, 12x9“, 13x10“, 14x12“, 16x16“

Icon=Snare.svg

Icon=Cinely.svg

- 14" Zildjian K Custom Hybrid Reversible
- 16" Zildjian A Custom fast crash
- 17" Zildjian A Custom projection crash
- 18" Zildjian A medium crash
- 23" Zildjian A sweet ride

Icon=Hardware.svg

Icon=Ostatní.svg

- Blány: toms Evans UV1 Coated / Reso 7, kick Evans Emad Heavyweight, snare Evans Genera HD Dry Coated
- Paličky: Peelwood signature model Bali

Icon=Triggery.svg

thumbnail_Petr Balas - docasny.jpg

Petr Balas - docasny.jpg

Petr "Bali" Baláš

- Firemní hráč Zildjian
- LOLA
- Popcorn Drama
- Tábor Superstar Band
- Tarrapaca Jazz
- Big Papa
- Daily News

>Roger Taylor je jedním z mých úplně prvních bubenických vzorů a od začátku jsem se snažil naučit všechny písničky kapely. Taylorův styl je od prvních alb nápaditý a odlišný od většiny bubeníků 70. a 80. let. 
>>Petr "Bali" Baláš

Roger Taylor je bezesporu velice kvalitním hudebníkem, a to jak z pohledu zvládnutí hry na jednotlivé hudební nástroje, tak i po stránce zpěvu. Celou kariéru byl nejen velkou oporou pro Freddieho jakožto zpěvák doprovodných vokálů, ale později byl i sám zpěvákem ve své sólové kapele The Cross. Během koncertů Queen neúnavně zpíval často velmi vysoké druhé hlasy, které byly mnohdy položeny ještě nad hlavním zpěvem Freddieho! Na některých záznamech z koncertů dokonce můžeme slyšet, jak je Rogerův zpěv náhle zesílen (a naopak zpěv Freddieho lehce stažen) a jak Roger přebírá hlavní zpěvovou linku namísto Mercuryho. Toto se stávalo v okamžicích, kdy byl již například na konci koncertu Freddie unaven a už si netroufl do některých vysokých poloh. V těchto okamžicích za něj právě tyto vysoké polohy přebíral Roger se svým velmi charakteristickým “chraplákem”.

Ale abych se vrátil k bicím jako nástroji samotnému. Na začátku kariéry používal Roger bicí značky Premier, ze kterých poté přešel ke značce Ludwig. Tuto značku pak používal prakticky po celou dobu kariéry Queen. Jak sám Roger jednou řekl: “Značka Ludwig v bubenickém světě je jako RollsRoyce v automobilovém průmyslu.” Pokud bych měl tuto problematiku rozebrat detailněji, jedná se konkrétně o řadu Ludwig Classic Maple, která je nejvyšší řadou této značky. Jak již z názvu vyplývá, jedná se celojavorovou soupravu, která dodávala po celá léta ten správný “sound” kapele Queen. Samozřejmě, že live vystoupení a studiová práce se v ledasčem liší, proto např. při natáčení alba Made in Heaven se Roger přiklonil ke značce DW (Drum Workshop), na které toto album nahrál a které používal na turné v roce 2008. Vrátíme-li se však ke značce Ludwig, Roger používal převážně bicí velkých rozměrů a v podstatě se dá konstatovat, že je to pro tento styl hudby normální. Především, když si uvědomíme, že jeho kariéra rostla v 70-tých letech, kdy toto nebylo nic výjimečného. V každém případě jej to neopustilo ani v dalších letech a prakticky až do dnešních dní. I když ještě jedna vyjímka by se našla. Nikdo přesně neví, jak to vlastně tehdy bylo, ale když se detailněji zaměříme na bicí na asi nejslavnějším turné Queen – Magic Tour, všimneme si, že používá bicí značky Yamaha, a to v klasických rozměrech. Tyto bicí byly celobřezové a Roger s nimi nejspíše nebyl moc spokojený, protože tento nástroj ihned po turné opustil.

Na velká světová pódia se Roger vrátil spolu s Brianem Mayem v roce 2005, kdy pod hlavičkou Queen +Paul Rodgers spolu s legendárním bývalým zpěvákem kapel Free a Bad Company dokázali oživit vzpomínky na minulost a také dát dohromady nové studiové album The Cosmos Rocks, na kterém se Roger autorsky velmi významně podílel. Jím napsané skladby patří k vrcholům alba (např. skladba Surf´s Up… Schools Out!) a po ukončení několikaleté spolupráce s Paulem Rodgersem v závěru roku 2008 je Roger jediným hudebníkem z bývalých členů Queen, který stále sám aktivně hudebně tvoří (loňský singl Unblinking Eye možná bude předzvěstí sólové desky)…

Hudební vzdělání

#### LŠU Bajkalská, Praha 10 - obor klavír

Icon=Efekt.svg

thumbnail_Michal David -docasny.jpg

Michal David -docasny.jpg

Michal David

- Maximum Petra Hanniga
- Tonic (Hana Lounová)
- Prototyp Dalibora Jandy
- S.L.S. (Společnost Leška Semelky)
- Queenmania
- Vision (Michal Hudček)
- Smokie revival
- IHB (Ina Urbanová)
- Pavel Ricar & Rolling Thunder
- Mefisto (Václav Neckář, Josef Laufer, Viktor Sodoma, Pavel Sedláček, Olga Matušková, Karel Vágner)

David Vaněk

alias Brian May

Projekty

Další členové kapely

Michael Kluch

Martin Binhack

Petr "Bali" Baláš

Michal David