Roger Taylor
Zpět na všechny interpretace

Roger Taylor (Petr „Bali“ Baláš)

Roger Meddows Taylor se narodil 26. července 1949 v britském Norfolku. Jeho prvím nástrojem nebyly bicí, ale překvapivě ukulele. Na něj hrál již ve svých 7 letech, kdy založil kapelu The Bubblingover Boys složenou z jeho kamarádů. V 8 letech se Roger přesunul do Trura, kde se připojil ke své první opravdové kapele ‚Johnny Quale and The Reaction‘. Znovu se přestěhoval v roce 1967, a to do Londýna, kde studoval na univerzitě obor zubaře. Již o rok později zde založil společně s Timmem Staffellem a Brianem Mayem kapelu Smile, ze které přibližně za dva roky vznikli Queen. Po odchodu Timma se ke kapele připojil Freddie Mercury a později i baskytarista John Deacon. A tak tedy éra Queen mohla započít.

Věc, která mne na Rogerovi opravdu uchvátila, je to, že je samouk. Naučit se na jednotlivé nástroje samostatně bez jakéhokoliv vedení není rozhodně nic lehkého (to vím z vlastní zkušenosti), natož naučit se hrát na tolik nástrojů, kolik Roger ovládá (kytara, klávesy, baskytara). Samozřejmě jeho primárním a dominantním nástojem jsou bicí. Pokud bych měl Rogera hodnotit po stránce stylu hry, vystihnul bych to jedním slovem – je specifická. Asi nelze zcela dobře slovy Rogerův styl vystihnout, je především nutné ho slyšet. Jednou ze zvláštností jeho techniky hry, které si můžeme na první pohled všimnout, je skutečnost, že drží paličku v levé ruce obráceně. Výsledkem je hřmotnější úder. Dalším Rogerovým poznávacím znamením je hra na hi-hat, kdy ve druhé a čtvrté době nechává pootevřenou hi-hatku. Důsledkem je velmi výrazný specifický dozvuk, který je v kombinaci se zvukem virblu naprosto jedinečný. Taylorův herní styl nikdy nebyl založen na silovém způsobu hry, jako u mnohých známých kolegů, přesto jeho hra vždy působí svěže a energicky. Nejpůsobivější vlastností Rogerovy hry však zůstává pestrost založená na využívání netradičních technik a také na specifických výbavách, které samozřejmě v průběhu let měnil – jako příklady uveďme gong, elektronické bicí v 80. letech, či rototomy používané v průběhu téměř celé kariéry.

Roger Taylor je bezesporu velice kvalitním hudebníkem, a to jak z pohledu zvládnutí hry na jednotlivé hudební nástroje, tak i po stránce zpěvu. Celou kariéru byl nejen velkou oporou pro Freddieho jakožto zpěvák doprovodných vokálů, ale později byl i sám zpěvákem ve své sólové kapele The Cross. Během koncertů Queen neúnavně zpíval často velmi vysoké druhé hlasy, které byly mnohdy položeny ještě nad hlavním zpěvem Freddieho! Na některých záznamech z koncertů dokonce můžeme slyšet, jak je Rogerův zpěv náhle zesílen (a naopak zpěv Freddieho lehce stažen) a jak Roger přebírá hlavní zpěvovou linku namísto Mercuryho. Toto se stávalo v okamžicích, kdy byl již například na konci koncertu Freddie unaven a už si netroufl do některých vysokých poloh. V těchto okamžicích za něj právě tyto vysoké polohy přebíral Roger se svým velmi charakteristickým “chraplákem”.

Ale abych se vrátil k bicím jako nástroji samotnému. Na začátku kariéry používal Roger bicí značky Premier, ze kterých poté přešel ke značce Ludwig. Tuto značku pak používal prakticky po celou dobu kariéry Queen. Jak sám Roger jednou řekl: “Značka Ludwig v bubenickém světě je jako RollsRoyce v automobilovém průmyslu.” Pokud bych měl tuto problematiku rozebrat detailněji, jedná se konkrétně o řadu Ludwig Classic Maple, která je nejvyšší řadou této značky. Jak již z názvu vyplývá, jedná se celojavorovou soupravu, která dodávala po celá léta ten správný “sound” kapele Queen. Samozřejmě, že live vystoupení a studiová práce se v ledasčem liší, proto např. při natáčení alba Made in Heaven se Roger přiklonil ke značce DW (Drum Workshop), na které toto album nahrál a které používal na turné v roce 2008. Vrátíme-li se však ke značce Ludwig, Roger používal převážně bicí velkých rozměrů a v podstatě se dá konstatovat, že je to pro tento styl hudby normální. Především, když si uvědomíme, že jeho kariéra rostla v 70-tých letech, kdy toto nebylo nic výjimečného. V každém případě jej to neopustilo ani v dalších letech a prakticky až do dnešních dní. I když ještě jedna vyjímka by se našla. Nikdo přesně neví, jak to vlastně tehdy bylo, ale když se detailněji zaměříme na bicí na asi nejslavnějším turné Queen – Magic Tour, všimneme si, že používá bicí značky Yamaha, a to v klasických rozměrech. Tyto bicí byly celobřezové a Roger s nimi nejspíše nebyl moc spokojený, protože tento nástroj ihned po turné opustil.

Na velká světová pódia se Roger vrátil spolu s Brianem Mayem v roce 2005, kdy pod hlavičkou Queen +Paul Rodgers spolu s legendárním bývalým zpěvákem kapel Free a Bad Company dokázali oživit vzpomínky na minulost a také dát dohromady nové studiové album The Cosmos Rocks, na kterém se Roger autorsky velmi významně podílel. Jím napsané skladby patří k vrcholům alba (např. skladba Surf´s Up… Schools Out!) a po ukončení několikaleté spolupráce s Paulem Rodgersem v závěru roku 2008 je Roger jediným hudebníkem z bývalých členů Queen, který stále sám aktivně hudebně tvoří (loňský singl Unblinking Eye možná bude předzvěstí sólové desky)…

Subjektivně

Roger Taylor byl (a stále je) motorem Queen. Nejen jeho skvělá a přesná hra, ale i tvůrčí nápady, nezaměnitelný hlas a energie, kterou do kapely přinesl, mluví za vše.

Je jedním z mých úplně prvních bubenických vzorů a od začátku jsem se snažil naučit všechny písničky kapely. Taylorův styl je od prvních alb nápaditý a odlišný od většiny bubeníků 70. a 80. let. Bicí party jsou účelně vymyšlené a vždy doplňují ostatní nápady spoluhráčů. Taylor často využívá i techniku víření nebo nezaměnitelný zvuk otevřené hihatky spolu s bubínkem. I tím se odlišuje od ostatních bubeníků své doby.

Mezi výrazné „fóry“ jeho hry patří i velmi často chytané činely nebo sextoly mezi kotly a kopákem. Hrát Queeny bez těchto zapamatovatelných prvků prakticky nejde, protože to jsou právě ty nejvýraznější atributy jeho stylu.

Další věcí, kterou na Rogerovi obdivuji a je také velice výraznou součástí jeho hry, je zvuk soupravy. Hluboce znějící bicí mi imponovaly už od vlastních začátků. I podle toho jsem si vybral soupravu, na kterou v kapele hraji. Javorové Sonor 3007 s hlubšími korpusy a kopák Ascent – rozměr 22×20. Hodně také záleží na ladění nástroje a zejména na použitých blánách. Mně vyhovují dvouvrstvé Evans EC2 s prstencem, který ořezává vyšší tóny a tím přidává basy. Podobný efekt využívám i na kopáku. Všechny blány mám na bubnech hodně povolené, stejně jako Roger, čímž se na ně dá hrát téměř pouze technikou zápěstím.

Pokud bych měl konkrétně přiblížit vysokou technickou vyspělost Taylorovy hry, zvolil bych asi skladbu s názvem Dead on Two Legs, kde hraje velice progresivní rytmus na rok 1979. Pak určitě skladby Bicycle race, Mustapha, Innuendo, ale i další. Shrnout celou kariéru Rogera by vydalo na víc než jednu knihu. Pro mě osobně je to jeden z nejinspirativ­nějších a nepostradatelných ikon rockové hudby.